Znak zavináče – @ je v dnešní době jeden z nejčastěji používaných speciálních znaků, avšak celá řada lidí vlastnících počítač má nemalé problémy s jeho napsáním. Přitom je to tak jednoduché a způsobů, jak si s tím poradit, je hned několik. Proto si tyto způsoby na následujících řádcích představíme a popíšeme.
PSANÍ ZAVINÁČE POMOCÍ KLÁVESY Alt Gr (PRAVÝ Alt)
- Vpravo vedle mezerníku najděte klávesu Alt (někdy je na ní napsáno Alt Gr, ne však vždy). Tu stisknete a držíte.
- V průběhu držení pravého Alt krátce stiskneme klávesu písmene V. @ je napsán.
@ PŘES KLÁVESY LEVÝ Alt A Ctrl
Tento postup je prakticky totožný s prvním uvedeným, a to s tím rozdílem, že místo pravého Alt držíme současně dvě tlačítka – levý Alt (nalevo od mezerníku) a Ctrl.
ASCII KÓD PRO ZNAK ZAVINÁČE
- Nejprve si vyhledáme tlačítko levý Alt (nalevo od mezerníku). To stiskneme a nepouštíme.
- V druhém kroku vyťukáme na numerické klávesnici číslici 64. Poté co levý Alt pustíme, dojde k zápisu zavináče. Předpokladem pro aplikaci tohoto postupu s využitím ASCII kódu je pochopitelně nezbytné mít numerickou část klávesnice.
ZNAK @ V OFFICE WORD, EXCEL A POWERPOINT
V prakticky všech programech Office, včetně nejpoužívanějších Word, Excel a PowerPoint, je možné vkládat speciální symboly (zavináč nevyjímaje) přímo z knihovny znaků. Stačí vlevo nahoře na panelu nástrojů kliknout na záložku „Vložení“, poté vpravo na pásu karet otevřít položku s názvem „Symbol“, kde si již najdete vámi hledaný znak, který se po nakliknutí na něj automaticky zapíše do dokumentu.
ZKOPÍRUJTE HO ZDE
Řadíte-li se mezi naprosté počítačové analfabety a výše uvedené postupy jsou pro vás složité, nebo vám je z jakéhokoliv důvodu nejde provést, pak si z toho nic nedělejte. Nikdo není dokonalý. Jednoduše si kterýkoliv zde v textu napsaný symbol zavináče @ označte pomocí myši, zároveň stiskněte klávesy Ctrl a písmeno C (to je klávesová zkratka pro kopírování), přejděte tam, kam chcete symbol napsat, klikněte na ono místo a tentokrát současně stiskněte klávesy Ctrl a písmeno V (to je klávesová zkratka pro vložení). A máte hotovo.
ZÁPIS @ NA ZAŘÍZENÍCH MAC S OPERAČNÍM SYSTÉMEM iOS
Pakliže máte aktivní českou klávesnici, vyvoláte zápis pomocí kombinace Alt (Option) a klávesy se znaky 2, ě a @. V případě aktivní anglické klávesnice zvolíte obdobnou kombinaci s tím rozdílem, že místo Alt stisknete Shift.
K ČEMU TENTO SYMBOL SLOUŽÍ
@, neboli zavináč, jak se mu v českém jazyce říká, je dnes užíván hlavně v oblasti online komunikace, a to především v té emailové. Je nezbytnou součástí každé emailové adresy, kde slouží jako jakýsi oddělovač unikátního uživatelského a doménového jména. Příkladem budiž například fiktivní emailová adresa adam@znakynaklavesnici.cz. V anglickém jazyce se mu říká at sign, at symbol nebo jednoduše at. To je spojeno s jeho původním užíváním obchodníky a účetními, kterým sloužil jako zkratka k vyjádření jednotky za kus. Takový zápis v praxi vypadal nějak takto: 10 cakes @ £2 = £20, neboli 10 koláčů po 2 librách vyjde na 20 liber.
HLAVNÍ PROUDY SOUČASNÉHO VYUŽITÍ V ONLINE SVĚTĚ
V současné době existují tři hlavní proudy využití znaku zavináč na internetu, potažmo v rámci online komunikace. Nezahrnujeme zde programátorská použití, kterým se krátce věnujeme zcela na konci tohoto článku, neboť ta se týkají specifické skupiny osob a ne řadových uživatelů.
O aplikaci této koncepce jsme v základu mluvili již výše. Nyní ji trochu rozvedeme. Dávno předtím, než vznikl internet, tak jak ho známe dnes, existoval z dnešního pohledu velmi primitivní komunikační systém ARPANET. Ten do jisté chvíle umožňoval komunikaci jen mezi uživateli připojenými ke stejnému počítači. To trvalo jen do roku 1971, kdy Raymond S. Tomlinson (programátor původem z USA) přišel s nápadem vložit mezi jméno uživatele a jméno počítače zavináč, který umožní komunikaci mezi lidmi připojenými k různým počítačům. Jeho myšlenka se uchytila a stala se jednou z nejpřelomovějších změn v historii internetu. Celý Tomlinsonův koncept emailové komunikace je dodnes celosvětově používán, a to bez jediné změny, což je v oblasti internetu nevídaný úspěch.
ONLINE FÓRA A DISKUZE
V rámci různých online platforem, které nemají tematicky řazené diskuze, je @ používán k označení příspěvku, respektive odpovědi, která se týká nějaké konkrétní osoby, potažmo jejího příspěvku, který se objevil dříve. V praxi to vypadá třeba tak, že Jakub něco napsal a Lenka na to chce reagovat. Aby vytvořila logickou souvislost a propojení mezi Jakubovou zprávou a svou odpovědí, označí ji (ideálně zcela na začátku) takto: @Jakub. Stejným způsobem je tato metoda označování využívána i v případech, kdy někomu píšeme zprávu a chceme v rámci ní zmínit někoho třetího, kterého se týká, ale kterému ji neposíláme.
SOCIÁLNÍ SÍTĚ A MIKROBLOGOVACÍ SYSTÉMY
Jedná se o obdobné užití sloužící k označování konkrétních osob, jako je tomu u výše zmíněných online fór a diskuzí. Drtivé většině lidí bude v této souvislostí znám především Twitter, ale ten není ani zdaleka jedinou platformou podporující tento systém. Nejednoho člověka by pak mohlo napadnout, že ne zcela nepodobným způsobem se na sociálních sítích používá hashtag – #. Svým způsobem je tomu skutečně tak, ale existují mezi nimi některé rozdíly. Tím nejdůležitějším je z našeho pohledu fakt, že zavináčem označujeme především konkrétní osoby, jako jsou naši příbuzní a kamarádi, zatímco hashtagem prakticky kohokoliv a cokoliv. Celá problematika je pochopitelně trochu komplikovanější, ale to není předmětem tohoto příspěvku.
@ VE SVĚTĚ
Když se člověk trochu zamyslí, pak mu hned dojde, že pojmenování zavináč má ryze český, respektive československý rozměr. To vychází pochopitelně z jisté podobnosti s onou zavinutou rybí pochoutkou. Ve světě si však vymysleli svá vlastní více či méně originální jména v závislosti na tom, co tento znak lidem v rámci dané země, nebo kultury připomínal. Přeloženo do češtiny se tak lze setkat se šnekem, červíkem, štrúdlem, myší, psem, opičím ocáskem, růží, prasečím ocáskem, kachňátkem, mlokem, skořicovým závitkem, cyklónou, zelím nebo chobotem. Samostatnou kategorii potom tvoří některé románské jazyky, u nichž pojmenování vychází ze staré nemetrické hmotnostní jednotky arroba, která byla značena právě tímto symbolem.
PŮVOD A HISTORIE
Skutečný původ a význam je doposud zahalen tajemstvím a je otázkou, zda se je vůbec kdy podaří odhalit. Navzdory tomu však můžeme prokazatelně říci, že byl zavináč použit již v roce 1345, a to konkrétně v bulharském překladu řecké kroniky od Konstantina Manasse. V tomto díle nahrazuje velké písmeno alfa ve slově amen. Proč tomu tak je, není známo.
První významově známé použití znaku zavináče pochází z období 16. století našeho letopočtu, kdy sloužilo k vyjádření „standardizované“ nemetrické objemové a váhové jednotky amfora v Itálii (amfora je keramická nádoba velmi specifického tvaru pocházející z oblasti dnešní Sýrie a Libanonu). Zhruba ve stejné době začal být @ užíván Španěly a Portugalci jako zkratka pro jednotku hmotnosti zvanou arroba (zhruba 11,5 kilogramu).
VYUŽITÍ V RÁMCI RŮZNÝCH PROGRAMOVACÍCH JAZYKŮ
Symbol zavináče je hojně používán i v rámci různých programovacích jazyků, nicméně jeho funkce se program od programu liší. Touto problematikou se zde nebudeme nijak zevrubněji zabývat, ale pro zajímavost si představme alespoň několik příkladů.
- PHP – umisťuje se před konkrétní funkci jako prevence chyb, které by mohla tato funkce generovat
- CSS – užíván v rámci speciálních příkazů mimo CSS
- Java – označuje anotace (druh metadat), které mají vliv na přeložení a provedení kódu
- Ruby – odlišuje proměnné objektu a od lokálních proměnných metod
- Python – umožňuje dekorovat funkci (přiřadí funkci parametry jiné funkce)
- Pascal – plní funkci referenčního operátora, přes kterého se zjišťuje adresa proměnné
